Stvoření ostrova aneb Mont Saint-Michel za nejvyššího přílivu

Neděle v 21:34 | Eliška
Výlet k Mont Saint-Michel, klášteru na ostrově, není nijak zvlášť originální, ale my jsme ho alespoň pojali pečlivě: naplánovali jsme si ho na den před nejvyšším možným přílivem, kdy výška mořské hladiny stoupla za 5 hodin a 22 minut o 12,75 metrů (odliv 13:49, příliv 19:11). A celé to přibližování moře jsme pozorovali, což obzvlášť večer za tmy mělo dost unikátní atmosféru.


 

Túra bretaňským vnitrozemím – ze Saint-Jean-sur-Couesnon do Saint-Aubin-du-Cormier

3. listopadu 2017 v 20:45 | Eliška |  Půl roku v Bretani
Jednu víkendovou sobotu jsme se s kamarádkami vydaly prozkoumat bretaňský venkov. Jely jsme autobusem z Rennes do Saint-Jean-sur-Couesnon, odkud jsme to střihly na západ a doufaly jsme, že se snad napojíme na značenou pěšinku údolím řeky Couesnon. A napojily, zato se nám pak povedlo ztratit na té pěšině. Původně jsme chtěly ujít 25 až do Liffré, ale protože nás tlačil čas odjezdu posledního autobusu, šly jsme jen 22 do Saint-Aubin-du-Cormier.




Vannes – malé a útulné

31. října 2017 v 20:32 | Eliška |  Půl roku v Bretani
Vannes je městečko s asi 50 000 obyvateli, takže i historické jádro je sympaticky malinké. Projdete si ho celé i s hradbami za dvě tři hodinky. My jsme tudíž využili volného času, který jsme tam měli, na návštěvu ostrova Arz, na který se dostanete za čtvrt hodinky lodí o kterém píšu v tomhle článku.


 


Bretaňský ostrov Île d'Arz na kole

29. října 2017 v 21:51 | Eliška |  Půl roku v Bretani
Opírat se do pedálů a přitom poslouchat šumění moře, dýchat slaný vzduch a nechat si větrem čechrat vlasy… to přesně se dá na ostrově Arz dělat.



Nantes trochu jinak – nezapomenutelný hudební zážitek a mapa sežraná kozou

28. října 2017 v 21:43 | Eliška |  Půl roku v Bretani

Člověk má přání a pak má sny. Sny s velkým S, s tak velkým, že ani nevěří, že by se mu někdy mohly splnit. Naše motivace k návštěvě Nantes byl právě jeden takový Sen - muzikál Notre Dame de Paris.


Dinan – Středověké město obklopené hradbami

13. října 2017 v 18:32 | Eliška |  Půl roku v Bretani

Dinan leží na trase mezi Rennes a Dinardem, takže jsem se v něm stavila cestou z Dinardu. Dinan má úžasně zachovalé a docela rozlehlé historické jádro s hrázděnými domy, dokonce obehnané původním opevněním. Na třech místech se dá i vylézt na hradby a kochat se výhledem do okolí, což je moc fajn, protože krajina je tam lehounce zvlněná, takže máte výhled na údolí řeky Rance a na viadukt, který to údolí překlenuje.

Dinard – Město na Smaragdovém pobřeží

11. října 2017 v 18:05 | Eliška |  Půl roku v Bretani
Dinard je desetitisícové město na severním pobřeží Bretaně, kterému se říká smaragdové (Côte d'Émeraude). A právě to pobřeží je to, proč stojí za to se tam vydat. V turistickém informačním centru jsem si vzala mapku města, kde je zakresleno snad pět procházek podél moře.



Snadný život Francouzů

4. října 2017 v 17:16 | Eliška |  Půl roku v Bretani
Vyspělá civilizace 21. století obecně směřuje ke snadnějšímu životu. Není divu, že Francouzi jsou oproti nám zas o kus napřed. Patrné to je už například v obchodě. Do Čech už taky dorazily saláty zatavené v sáčku, ale pořád je to, zdá se mi, docela drahé a ne až tak rozšířené. Tady to jede vážně ve velkém. 250 g polníčku míchaného s čekankou tu stojí míň než obyčejná hlávka salátu prodávaná volně. Máte chuť na čerstvou červenou řepu? Smůla, tady se prodává jen předvařená. Normálně mezi zeleninou je bedýnka s předvařenou řepou, kterou si kleštičkama naberete do sáčku a zvážíte. A vůbec tady hrozně moc jedou všechny tyhle věci k rychlé konzumaci. Ještě pochopím, že se prodává velká bageta obložená kuřecím masem a rajčetem, ale oni tady prodávají zabalené i malé bagetky, ve kterých není nic víc než šunka a sýr. Co víc, jeden pán si v obchodě kupoval brambory v konzervě, aby to nemusel doma vařit.


Havel v bretonštině a jiné poklady univerzitní knihovny

2. října 2017 v 18:25 | Eliška |  Půl roku v Bretani
V Rennes jsem poprvé v životě poznala, co to znamená kampus. V tom našem je šestnáct budov, některé malinké (až do té míry, že do učebny v patře se chodí po schodech z venku), ale jiné se táhnou po délce celého kampusu. Máme tam velkou menzu, malou menzu, minimálně dva bufety, doktora, stadion, mezi budovami je trávník, lavičky… Škoda jen, že se asi nedočkám té idyly, že se mezi dvěma přednáškami vyvalím na trávník a budu chytat bronz. Přece jen jsme v Bretani. Ale na lavičkách se v těch lepších dnech sedět dá.

(Fotky nejsou z kampusu, ale z náhodné procházky městem)


Saint-Malo – zaostřeno na racky

29. září 2017 v 20:48 | Eliška |  Půl roku v Bretani
Jednou z destinací, která byla prostě jasná už od začátku, bylo přístavní město Saint-Malo, pro obyvatele Rennes nejbližší moře. Vypravili jsme se tam v národnostně pestré sestavě jednu zářijovou sobotu vlakem. Lístky jsme si kupovaly samostatně v rozmezí asi tří hodin a byly jsme trošku překvapené, že každá z nás ho obdržela v jiné formě - pár holek dostalo mailem elektronickou jízdenku, jedna slečna dostala pokyn, že si to má vytisknout v automatu na nádraží, a já jsem byla prosím donucena stáhnout si na to appku.





Kam dál